Klobouky aneb mírně hořká maturitní komedie

Publikováno: 13. 10. 2017 | František Teichmann

--------------------------------------------------------

Novou hrou sepsanou pro studentský, pardon, žákovský soubor Škeble zamířil Jan Střecha tématicky do vlastních učitelských a samozřejmě i žákovských řad. Nabil zostra a dávkami munice nešetřil, padni komu padni. Ač se může vykreslení postav i situací jevit jako příliš bizardní a málo reálné, opak je pravdou. Jako dlouholetý předseda maturitní komise na odborné škole v Litomyšli vážně vím, o čem mluvím. Aktuální termíny jako ADHD, inkluze, dyspraxie, individuál či pedagogicko-psychologická poradna jen dokreslují smutné panoptikum současné kantorské reality, kde papír unese vše a forma dokáže přečůrat kdejaký obsah. Ale pozor, Střecha se dívá s nadhledem, shovívavostí a především humorem, který konec konců dokázal nás Čechy převést přes větší průsery, než je inkluze.

Hlavní hrdina Mgr. et Bc. Jaromír Kotěra, Ph.D., který se stal učitelem tělocviku více shodou náhod, než z vlastní vůle, přijíždí z Moravské Třebové do Lanškrouna, aby předsedal maturitní komisi místního gymnázia. Stejně jako je poněkud omylem tělocvikářem, od počátku tuší, že ani v roli maturitního předsedy mu nebude o moc lépe. I zde naráží na slabé žáky, poněkud demotivované až rezignované kolegy, horlivou ředitelku a vlastní učitelské limity. Ač je hra od počátku vtipná, nelze v podtextu průběhu maturit nepocítit jistou pachuť hořkosti, se kterou se situacím sice smějeme, ale zároveň tušíme, že by to všechno mělo být jinak.

Odvážné gesto Kotěry v závěru maturit mu sice umožní nasadit si na hlavu klobouk, jako symbol odvahy, ale happyend je to jen dílčí. S ostatními diváky tušíme, že i v dalších dnech to vlastně sympatický hrdina nebude mít v životě lehké.